Regionální muzeum v Kolíně - Muzeum Kolín

Barokní socha v životní velikosti, provedená jako dřevořezba se zachovalou původní polychromií a zlacením, představuje římského vojáka a křesťanského mučedníka sv. Šebestiána († kolem roku 288). Podle legendy byl kapitánem pretoriánské gardy na císařském dvoře a otevřeně se hlásil ke křesťanství a pomáhal chudým křesťanům. Na utvrzení svých slov o ceně věčného života zázračně uzdravil z němoty manželku císařova kancléře, obrátil na křesťanskou víru žalářníky, prefekta a mnoho dalších osob. Když se o těchto skutcích dověděl císař Dioklecián, rozkázal, aby byl Šebestián svlečen, přivázán ke sloupu a vojáci do něho stříleli šípy. Po vykonání rozsudku jej vojíni v domnění, že je mrtvý, opustili. Křesťanská vdova sv. Irena chtěla jeho tělo pohřbít, avšak zjistila, že Šebestián stále žije, a poté jej ve svém domě ošetřila a vyléčila ze zranění. Po uzdravení Šebestián opět předstoupil před císaře, aby hájil křesťany, a žádal i po něm obrácení. Ten jej však dal v cirku zbičovat a ubít železnými sochory. Jeho tělo bylo vhozeno do stoky, ale křesťané je nalezli a pohřbili v katakombách při Via Appia. Po svatořečení začal být Šebestián uctíván jako patron atletů, vojáků, střelců, hrnčířů, kartáčníků a obchodníků s kovovým zbožím. Od středověku byl jako jeden ze skupiny Čtrnácti svatých pomocníků vzýván jako přímluvce proti onemocnění morem. Vyobrazení jeho mučednictví s obnaženým tělem, prostříleným šípy, bylo pro umělce vítanou příležitostí ke znázornění mužského aktu.

Socha sv. Šebestiána byla součástí mobiliáře zámeckého kostela sv. Vojtěcha v Kostelci nad Černými lesy, kde byla osazena na konzole na severní stěně kostelní lodi. Pochází z prvních desetiletí 18. století. Její vznik nepochybně souvisí s rozvojem úcty k tomuto světci v době morových epidemií, které Černokostelecko zasáhly v letech 1680 a 1714. Držiteli černokosteleckého panství v té době byli kníže Jan Adam I. Ondřej z Lichtenštejna (v letech 1684 – 1712), a po něm jeho dcera Marie Terezie Anna Felicitas (v letech 1712 – 1772) se svým manželem - vévodou Tomášem Emanuelem Savojsko – Carignanským (v letech 1713 – 1729). Objednavatelem sochy však mohl být také černokostelecký farář Jan Antonín Nepauer (v letech 1683 – 1730), nebo někdo z vrchnostenských úředníků a tamních měšťanů, neboť zámecký kostel tehdy v podstatě plnil funkci kostela farního. Řezba je s největší pravděpodobností jedním z nejvýznamnějších děl sochaře Františka Martina Katterbauera († 1729), který byl asi žákem pražského mistra Matěje Václava Jäckela, a před rokem 1702 se usadil v Kutné Hoře. Zde založil velkou dílnu, která pracovala na mnoha uměleckých zakázkách na Kutnohorsku, Kolínsku, Nymbursku, ve východním okolí Prahy i na pomezí středních a východních Čech.

Z vybavení zámeckého kostela v Kostelci nad Černými lesy byla socha odstraněna roku 1956 v rámci restaurování interiéru této památky, v němž byl v puristickém duchu ponechán jen původní renesanční mobiliář ze 16. století. Do sbírek Regionálního muzea v Kolíně pak byla předána v souvislosti s další opravou kostela v letech 1986 – 1989.