Regionální muzeum v Kolíně - Muzeum Kolín

Pro vstup do muzea není vyžadováno O-N. Prokázat O-N je nutné pouze u komentovaných prohlídek a akcí s účastí nad 20 osob.

Při návštěvě muzea je nutné mít po celou dobu zakryté dýchací cesty respirátorem třídy FFFP2 nebo nanorouškou a dodržovat dostatečné rozestupy.

Regionální muzeum v Kolíně disponuje sbírkou zbraní, která není sice co do rozsahu nijak rozsáhlá, přesto uchovává jedinečné předměty. Současný výstavní projekt "Zapomenutá vůně střelného prachu" umožnil některé z nich zrestaurovat a zpřístupnit návštěvníkům. Mezi unikátní exempláře patří pár terčových pistolí s perkusním zámkem. Ten se u civilních zbraní plně prosadil ve 20. letech 19. století, nicméně pistole jsou pravděpodobně starší. Podle některých zjevných vodítek vznikl předpoklad, že se jedná o transformace ze zámků křesadlových. Tuto teorii by potvrdilo až rozebrání a podrobné prozkoumání zbraní.

Obě pistole jsou shodné. Perkusní zámek, včetně pistonu a kohoutu, je zdoben rytinou, stejně jako postříbřená protidestička. Pod zámkem je spoušť s regulátorem tvrdosti (napínáčkem) a zdobený, postříbřený lučík. Zámky na perkusní roznětky fungují na principu chemického zápalu. Perkusní zápalka (ve tvaru kloboučku), obsahující třaskavou rtuť, se nasadí na piston našroubovaný do hlavně. Úderem bicího kohoutu na zápalku dojde k zážehu třaskaviny a oheň prošlehne zápalným kanálkem k prachové náloži v hlavni.

Hlaveň je vyrobená z damaškové oceli, která vzniká spojením měkčích železných a tvrdších ocelových materiálů a vyznačuje se značnou houževnatostí a charakteristickou kresbou. Hlaveň má ráži 12 mm a je zdobená taušírováním. Jedná se o vkládání kovových drátků a plechů do předřezaných drážek v kovu. Předkreslené motivy se speciálním rydlem proryly a do vzniklé rýhy se vtepával drát (v tomto případě stříbrný), který se údery roztahoval. Hrany vzniklé rytím se nad drátem pod údery kladívka navíc zavíraly. Hotové dílo se přebrušovalo velmi jemnými smirky nebo pemzovou kašičkou a zalešťovalo kůžemi. Hlaveň je opatřena dnovým šroubem, zdobeným rytinou, a mířidly (plátkovým hledím a muškou). Hledí je jednoduché, železné, zasazené v rybině (rozebiratelný spoj). Na vrchní části hlavně je stříbrem vyloženo jméno výrobce: I. Andreas Kuchenreuter. Směrem k zámku je v malém oválu do mosazi vyražena značka výrobce - jezdce na koni se šavlí v ruce, kolem jsou tři písmena: I, A, K. Před hledím je zbraň stříbrnou iniciálou označena římskou jedničkou /I., druhá pak římskou dvojkou /II./.

Pažbu z ořechového dřeva, zdobenou řezbou a rybinou (řezba ve tvaru rybích šupin), zakončuje jednoduchá ozdoba z rohoviny. Předpažbí spojují s hlavní dva ploché kolíky. Na spodní části pažby je ve dvou stříbrných dutinkách umístěn nabiják zakončený ozdobou z rohoviny. Zbraň má stříbrný týlní štítek mandlového tvaru bez monogramu, konec pažby zdobí postříbřená hlavice. Obě párové pistole jsou uloženy v kazetě z překližky, která je datována do 20. století.

Ze skutečnosti, že jsou zbraně opatřeny mířidly, mají drážkování a napínaček, vyvozujeme závěr, že byly určeny pro terčovou, nikoliv soubojovou, střelbu. Staří mistři se snažili minimalizovat zranění duelantů tím, že zvětšovali ráže zbraní a vyráběli tzv. tvrdou spoušť, tzn., že kladla větší odpor při střelbě. Dále zpravidla soubojové pistole postrádaly hledí, někdy i mušku, a mívaly hladký vývrt. Tím se lišily od zbraní terčových.