Regionální muzeum v Kolíně - Muzeum Kolín

Sýpka z Kornatic

Fond etnografické sbírky Regionálního muzea v Kolíně tvoří vedle souboru zemědělských strojů, nářadí, nábytku a venkovských předmětů denní potřeby i samy budovy umístěné v Muzeu lidových staveb v Kouřimi. Až do nedávné doby byly některé tyto památky složeny v depozitáři, čekajíc na svou obnovu. K jejich rekonstrukci došlo díky první etapě dostavby Muzea lidových staveb v letech 2015 – 2016. K nejzajímavějším a nejlépe dochovaným stavbám patří sýpka z Kornatic čp. 3 na Rokycansku, která dnes v muzeu tvoří součást usedlosti z Podbrdska. Objekt byl na svém původním místě v roce 1977 nejdříve fotograficky a kresebně zdokumentován. Veškeré stavební prvky byly označeny štítky s čísly, které byly zaneseny do kresebné dokumentace, podle které bylo možné objekt znovu i po téměř 40 letech sestavit.

Sýpky lidově často nazývané špejchar nebo špejchárek (z německého der Speicher; sýpka), byly dobře zabezpečené suché prostory, kde se skladovalo cenné zrno, případně nářadí a létě se zde mohlo i přespávat. Na původním místě stála na zahloubeném sklepu, který poskytoval chladný skladovací prostor a zároveň izoloval roubené stěny od vlhkosti. Stěny objektu jsou z řezaných fošen o tloušťce cca 11 cm na nárožích spojených na rybinu. Stejně jako stěny je zaklenuta i klenba pomocí fošen spojených na nárožích na rybinu. Jedná se archaickou a dříve hojně rozšířenou konstrukci tzv. roubené klenby, která dlouho přežívala právě u sýpek. Zaklenuté trámy, které byly zvenku omazány silnou vrstvou hliněné mazanice, velmi dobře chránily stavbu před požárem. Vedle stěn byla mazanice aplikována i na klenbu, na níž byl usazen lehký krov pokrytý došky. Při vznícení krytiny se díky hliněné omazávce požár nešířil na další konstrukce. Zajímavé je použití řezaných trámů/fošen ve stěnách objektu, které v lidové architektuře není příliš časté, tradičně se užívaly trámy tesařsky opracované. Zde je však lze vysvětlit přítomností mlýna, který byl součástí usedlosti a byl pravděpodobně vybaven i pilou. Do roubených stěn byly z venku zatlučeny štípané dubové kolíčky dlouhé cca 4 – 6 cm, které pomáhaly držet hliněnou omítku natřenou vápenným nátěrem. Do sýpky se vstupovalo po dřevěné pavláčce s ozdobně profilovaným zábradlím. Pod pavláčkou byl umístěn vstup do sklepa zakrytý dřevěným poklopem. Vstup do sýpky zajišťovaly masivní dubové dveře s kovaným zámkem a dřevěnou závorou. Na vnitřní straně překladového trámu portálu je vyryté vročení 1774. Stěny objektu jsou vevnitř bez nátěru, díky čemuž se zde zachovaly stavební výpočty pocházející pravděpodobně z doby výstavby (jsou psané stejnou hnědou hlinkou, jakou byly vyznačovány řezy rybinových zámků) umístěné na levé stěně napravo od větracího okénka.