Regionální muzeum v Kolíně - Muzeum Kolín

V minulých letech získávalo přírodovědné oddělení Regionálního muzea v Kolíně náhodně doklady shromažďované specialisty v rámci přírodovědného bádání (např. inventarizačních výzkumů chráněných částí přírody okresu Kolín).  Mezi takovéto přírůstky patří např. sbírka pavouků z PR Týnecké mokřiny. Jedná se o lihové preparáty. Pavouci a jejich příbuzní, vzhledem k tomu, že mají měkká, hodně tekutá tělíčka a při suché preparaci by z nich zbyly nevzhledné vysušeniny, se totiž ukládají do tekutého média – denaturovaného lihu. Sbírka z roku 1995 obsahuje 26 sklenic s epruvetami, v nichž je uloženo cca 1400 ks pavouků všech čeledí vyskytujících se v Česku o cca 100 druzích.
Pavouci patří k velmi významné skupině živočichů, tvoří přes 2 % známých druhů živočichů obývajících naše území a není snad žádný člověk, který by s nimi nepřišel do styku. V České republice žije cca přes 870 druhů pavouků, na celém světě je to cca 38 000 dosud poznaných druhů.
Vztah mezi člověkem a pavouky je velmi specifický. Existuje mnoho lidí, kteří se pavouků štítí či přímo bojí. Arachnofobie je specifická fobie – abnormální strach z pavouků nebo čehokoliv připomínajícího pavouky, jako jsou například pavučiny a pavoučí tvary. Je jednou z nejběžnějších specifických fobií a některé statistiky uvádějí, že se projevuje u 50 % žen a 10 % mužů. V posledních letech se u nás často objevuje nesmyslná hysterie z kousnutí jedovatými pavouky, bohužel mnohdy i přiživována nezodpovědnými novináři. Většina pavouků napadá lidi jen při sebeobraně a jen málo kousnutí způsobuje horší následky než bodnutí komára či včel, záleží na individuálním imunitním systému každého člověka v daném čase. Na území České republiky nežije žádný pavouk, jehož kousnutí by způsobilo vážnější potíže. V úvahu přichází pouze několik málo druhů, které by mohly svým náhodným kousnutím vyvolat lokální změny v postiženém místě (otok, zrudnutí, bolest). Jsou to zápřednice jedovatá, křižák pruhovaný, vodouch stříbřitý, pokoutník stájový či šestiočka ryšavá.
K větším druhům patří křižák pruhovaný (Argiope bruennichi), pavouk připomínající svým vzhledem nějakého velkého sršně (jev zvaný aposematismus). Díky svému nezaměnitelnému zbarvení, žluté a černé pruhy, které jsou protkané tenkým bílým lemem, upoutá na první pohled. Samička je plnější a větší, hlavně, pokud má v sobě vajíčka, u nás dorůstá okolo 15 mm, ale v jižní Evropě dosahují velikosti až 20 mm. Samci jsou mnohem menší, pouze 4–6 mm a jejich zbarvení oproti samičkám je nenápadné, světle hnědé s nevýraznou tmavší kresbou.
Tento druh býval v minulosti velmi vzácný, znám byl jen z nejjižnější Moravy. Od roku 1991 se začal překotně šířit a dnes ho lze spatřit na lukách po celé republice. K jeho zvláštnostem patří síť spřádaná těsně nad zemí, nejčastěji mezi bylinami na loukách či zahradách. Síť je kolová a vyznačuje se svislým pruhem husté pavučiny, místy zakřiveným, tzv. stabilimentem. Podobný druh stabilimenta má u nás pouze drobnější druh křižák vířivý. Stabilimentum je vysoce dobré maskovací zařízení. Křižák sedí obvykle uprostřed pavučiny na klikatém pruhu pavučiny. Při rozrušení rychle rozkmitá síť, takže se kořisti naskytne jen rozmazaný obraz. V něm se obrys křižáka ztrácí. Je-li však pavouk znepokojován dále, svoje místo opustí a spustí se k zemi, kde nehybně setrvá. Bílá klikatá čára na pavučině může sloužit i k jiným účelům. Na slunci se lesknoucí může lákat hmyz nebo naopak odrazovat dravce.