Regionální muzeum v Kolíně - Muzeum Kolín

Ze sbírky Podlipanského muzea v Českém Brodě pochází pokladnička pro úřední sbírku, která je představena na výstavě Kolín 1914–1918.  

Výrobu a distribuci těchto pokladniček organizoval Úřad pro válečnou péči c. a k. ministerstva války (K. u. k. Kriegsministerium Kriegsfürsorgeamt). Úřad vznikl krátce po vypuknutí války, 28. července 1914, a organizoval pomocnou činnost či koordinoval různé vlastenecké (rozuměj prorakouské) snahy. Důležitou aktivitou úřadu bylo zajištění několika druhů válečných pokladniček, jež sloužily ke sběru darů pro Červený kříž, Válečné pomocné „bureau“, Úřad válečné péče a Fond válečných vdov a sirotků.
Již v roce 1915 bylo do rodin předáno na 170 tisíc malých kartonových pokladniček za propagandistické součinnosti tisku a školních spolků. Na veřejná místa byly umisťovány velké pokladničky, jejichž podoba odpovídala válečným poměrům. Pokladnička z nábojnice dělostřeleckého granátu, převážně ráže 30, 5 cm, působila dramaticky a současně představovala efektivní řešení v době nedostatku kovů. Výrobu pokladniček prováděla rakouská firma Alois Swoboda & Co. z rakouského Rainfeldu. Pokladničky byly opatřeny tabulkami s německým textem, které v českém prostředí doplňovaly české nápisy (tyto tabulky a texty se u vystavené pokladničky převážně nedochovaly).   
Granát ráže 30, 5 cm byl používán zdařilým moždířem vzor 11 systému Škoda, vyráběným v Plzni. Do výzbroje rakousko-uherské armády byl zaveden roku 1912 jako M.11 Mörser. Moždíř vážil v bojovém postavení 18 730 kg, při přepravě měl celý komplet hmotnost zhruba 32 tun (dopravován byl rozložený na tři části – hlaveň, lafeta s kolébkou a ložiště, tažen byl pomocí dělostřeleckého tahače Austro-Daimler M.12). Rychlost střelby byla udávána v rozmezí 10–15 ran za hodinu, obsluhovalo ho 12 mužů. Používal dva typy střel:
1) těžké protibetonové střely o hmotnosti 384 kg, které dokázaly proniknout betonem do hloubky až dva metry (dostřel 9 600 m).
2) tříštivé střely vážící 287 kg, které mohly vytvořit kráter o průměru 8 metrů a zabíjet lidi až do vzdálenosti 400 metrů od místa výbuchu (dostřel 11 300 m).
Rakousko-uherská armáda používala moždíře M.11 na ruské a italské frontě. Jejich výhod si povšimla i německá armáda, které monarchie na začátku války zapůjčila čtyři baterie po dvou dělech s posádkami. Účastnily se např. dobývání belgických a francouzských pevností. Později byl moždíř dále modernizován na typ M.16, který po válce zařadila do výzbroje i československá armáda.  
Úřad pro válečnou péči c. a k. ministerstva války se také věnoval organizaci výroby a prodeje různých populárních válečných suvenýrů, zvláště oblíbených mezi sběrateli. K nim patřil i model moždíře systému Škoda ráže 30, 5 cm.
Kolínská pokladnička zhotovená z dělostřeleckého náboje se nedochovala, neboť měla neslavný konec. Dopoledne 28. října 1918 se pod dojmem prvních zpráv o vyhlášení samostatnosti začali shlukovat lidé a zanedlouho vypuklo očišťování Kolína od c. a k. symbolů. Část zástupu se pak vydala na železný silniční most, kde rozjásaní občané vhodili do Labe stržené plechové orly a také pokladničku pro dobročinnou sbírku.