Regionální muzeum v Kolíně - Muzeum Kolín

Heliogravura historické malby Georga Schöbela zachycuje okamžik, kdy se po bitvě u Štěrbohol pruský král Friedrich II. loučí s polním maršálem hrabětem Schwerinem v kostele sv. Markéty v Břevnovském klášteře.
Kurt Christof hrabě von Schwerin (1684–1757) zahájil vojenskou kariéru roku 1700 a již v následujícím roce se účastnil bojů v Nizozemí ve válce o španělské dědictví. Služební postup v armádě vévody meklenbursko-zvěřínského zakončil roku 1719 v hodnosti generálporučíka. Od roku 1720 působil v Prusku. Nejprve byl pověřován diplomatickými misemi, v roce 1722 se stal majitelem pěšího pluku. Vzdělaný a gentlemanský generál se odlišoval od jiných strohých pruských důstojníků. Král Friedrich II. ho roku 1740 jmenoval polním maršálem a povýšil do hraběcího stavu. Ve válkách o dědictví rakouské např. zvítězil nad císařsko-královskou armádou u slezských Molvic (10. 4. 1741). V kritické fázi bitvy však Schwerin vyzval Friedricha II., aby opustil bojiště, neboť se obával o jeho osud v případě vítězství císařských. Král později trpěl výčitkami a Schwerinovi neodpustil jeho pobídku, kterou u Molvic sice rád využil, ale následně svůj odjezd prožíval jako osobní selhání.
Roku 1757, ve druhém roce sedmileté války, polní maršál Schwerin velel jedné z armádních skupin, která vtrhla do Čech. U Prahy se spojil s ostatními dvěma kolonami a 6. května v dopoledních hodinách proběhla krvavá bitva u Štěrbohol. Na císařské straně velel Karel Alexander vévoda Lotrinský spolu s polním maršálem Brownem armádě v síle 61 000 mužů, pruskou armádu s 64 000 muži řídil osobně král Friedrich II. Útočící Prusové se pokusili o obchvat pravého křídla císařských, avšak vojáci Marie Terezie přes velké potíže odolávali. Po zranění generála Winterfeldta se do čela útoku na levém pruském křídle postavil polní maršál Schwerin. Ten si před několika okamžiky musel vyslechnout výtku krále Friedricha II., že jeho pěchota je zbabělá. Popuzen kritickými slovy se snažil napravit situaci osobním příkladem. Chopil se plukovní zástavy nejbližšího pěšího pluku IR 24 Schwerin a asi v jedenáct hodin s výzvou: „Kdo není zbabělec, za mnou!“ (často jsou mu také připisována slova: „Na ně, děti moje!“) se pokusil vojáky povzbudit do dalšího boje. Záhy však padl mrtev zasažen kartáčovými kulemi. Velení útoku nakonec převzal sám Friedrich II. a Prusům se podařilo v bitvě zvítězit. Praha byla obležena a schylovalo se k další bitvě, nyní u Kolína.
Předlohou tisku, vydaného nakladatelstvím Paul Sonntag, Berlin, je obraz německého ilustrátora a malíře historických scén Georga Schöbla (1860–1930/1931), který pocházel z rodiny obchodníka. Po vyučení začal ve věku 24 let studovat na berlínské Akademii umění, ale brzy z ní odešel. Umělecké dovednosti tak spíše získával jako autodidakt, vzorem mu byli Paul Meyerheim (1842–1915) a Adolph Menzel (1815–1905). Schöbel se zaměřil na scény ze života Friedricha II. Po vypuknutí 1. světové války namaloval řadu obrazů s vlasteneckými scénami z bojů na západní frontě. V jistém kontrastu pak působí Schöbelova tvorba jako ilustrátora dětských knih. V roce 1904 získal malou zlatou medaili na Velké berlínské umělecké výstavě.